Navigace
Obsah
Studánka v Pekelném dole
GPS: 49° 49′ 1.636″N 18° 5′ 26.906″E
Do Pekelného dolu vstupujte opatrně a uvážlivě, raději s sebou přineste nějakou obětinu případným rarachům a démonům... Jeden nikdy neví...
Když jsme poprvé přišli do míst, kterému lesáci říkají Pekelný důl, nevěřili jsme svým vlastním očím. Takové místo, že ještě existuje ve 21. století? Naprostá divočina, neprostupné hvozdy, terén proklát hlubokými srázy, ve kterých zuřivě běží voda. Běží pod poházenými kmeny kdysi mocných stromů, mezi ostrými balvany i něžnými kapradinami. Běží ze studánky v Pekelném dole…
Úprava této studánky vypadala jednoduše: Vyčistit, vyměnit shnilou stříšku za novou, vytvořit zábradlí a schody a usadit zde sochu Skřeta a maximálně nějakou malou lavičku.
Možná proto, že byla tak „jednoduchá“ odsunuli jsme její realizaci až mezi poslední.
Na konci srpna 2015 jsme se domluvili, že s tím trochu pohnem…
Sešlo se nás kolem dvaceti, což byl nevídaný počet a proto se s prací „pohlo“ hned na několika frontách – jedna parta stavěčů schodů a rozcestníků k Liduščiným studánkám, jedna parta stavěčů mostku ke Kouzelné studánce. Muž s pilou (Jirka) zůstal v Pekle spolu s dalšími, kteří trpělivě skládali hustý plot, zasekávali schody a připravovali místo pro lavičku.
Uf, to jsme nečekali… Kdybychom to čekali, Anička by nám určitě upekla buchtu :-).
Sochu Skřeta, kterou na Řezbářském sympoziu v Klimkovicích vytvořil polský řezbář Francziszek Piecha, a která vyhrála Cenu diváka, jsme na připravený podstavec umístili v podstatě snadno. Její váhu odhadujeme na cca 80kg, takže i přes příkrý terén a nesnadnou manipulaci, si s tím ručně poradilo pár kluků.
Ale nenechte se mýlit touto váhou a nezkoušejte se Skřetem, jakož i jinými démony v Pekelném dole manipulovat! Tento kus lesa se Pekelný důl nejmenuje jen tak pro nic za nic. Dějí se tady strašidelné věci i za bílého dne a za účasti mnoha svědků – praskání větviček a kroky v lese, kde prokazatelně nikdo není, samovolné ohýbání větví při naprostém bezvětří, nevysvětlitelné zvuky z hlubokého neprostupného kaňonu pod studánkou, cestičky, které nikam nevedou a všude kolem les, ve kterém žádnou cestičku nenajdeš, když se ztratíš…
My, kteří jsme tam strávili mnoho hodin a dní, doporučujeme raději nějakého čertíka doma vyrobit a jako obětinu jej umístit kdekoliv kolem studánky… jeden nikdy neví…
Podzim 2015, počasí, že by psa nevyhnal.
Skaut Tomáš vlastnoručně a zdarma vyrobil stříšku nad studánku, ostatní skauti ji natřeli, a protože neprošla žádnými futry, dovezli jsme ji v rozloženém stavu až na místo. Samozřejmě valníkem hoteliéra Richarda, který naše studánky velmi likuje.
Aku, šroubky, železné kotvy, práce jde od ruky, ale jen těm velmi otrlým – Tomášovi, Katovi a Jardovi. Vítr, déšť a zima bohužel část nadšenců zahnala do teplých domovů.
A to je finále. Studánka v Pekelném dole už jen čeká na to, aby po letošním horkém létě zase našla svou vodu.
Mimochodem rozbory vody máme hotovy stejně jako u ostatních studánek. Hygiena bohužel nevydá prohlášení „je - není pitná“. Dodá ideální hodnoty měřených chemických prvků, bakterií apod. a k tomu ty hodnoty, které opravdu na místě naměřili. Takže v přiložených dokumentech se dá porovnat, kde jsou hodnoty překročeny a kde se kvalita vody vejde do našich norem.
Užijte si divokost Pekelného dolu, skřeti, čerti a démoni tam čekají už jenom na vás! Na mapce č. 5
