Obsah

Park Petra Bezruče v Klimkovicích

zamecky_parkpodzimní parkletní parkpark pro dětipark pro romantikypark k procházkámpark vánoční

Park Petra Bezruče je zeleným srdcem našeho města. Hrají si tady děti, scházejí se milenci, můžete si zde užít pravé vesnické zábavy nebo tichý klid za rybářským prutem. Park je volně přístupný - tak vstupte!

 

Z historie:

jeden z vstupů do parkuNa jižní straně, ve svahu za budovou čtyřkřídlého renezančního zámku v Klimkovicích, v hlubokém zářezu údolního žlebu potoka Polančice, se kdysi v dávné minulosti rozprostírala zalesněná zámecká obora. Její západní okraj ohraničovala starobylá vrchnostenská sladovna, v pozdějších letech novodobě přestavěná na lihovar. Naproti přes cestu stávalo v těsném sousedství několik zděných budov tzv. "barevny", a také rozměrný dřevěný "koráb" starobylé pazderny. Budovy byly nedílnou součástí zdejšího panského dvora.

Zmíněné údolí v ose potoka Polančice oddělovalo město od jeho předměstské zemanské periférie Lagnov. Sem, do volného prostoru, ústila nejkratší z podzemních únikových chodeb (již zcela neprůchodná), vedoucích údajně ze sklepení klimkovického zámku.

V dolní části zámecké lesní obory stávala kdysi zámecká střelnice a od ní vedl chodník v mírném protisvahu do tzv. "Lipek", což byla lagnovská alej se stromořadím, vedoucí do prostoru jezdecké školy neboli "Reitschule", to je do místa, kterému zdejší pamětníci jinak neřekli než "Rajtšula".

V počátečních letech 18. století byla tato lesní obora, přičiněním tehdejšího majitele zámku i celého panství, hraběte Jindřicha Viléma Wilczka (1665 - 1739) upravena tak, že v horní svahovité části byla založena zámecká (tzv. dolní) zahrada a v její spodní části po celé délce levého břehu potoka Polančice byla postavena sypaná hráz, osazena po obou stranách vysokými kaštany, duby a štíhlými habry. Nová hráz o délce 420 metrů, díky tomuto stromořadí a takto nově vytvořenému romantickému prostředí, byla pojmenována "Stromovkou". V "zahrazeném" prostoru dolní části odlesněné obory byla poté vybudována soustava tří, na sebe navazujících rybníků o celkové výměře téměř 1,85 hektaru vodní plochy. Pro napájení rybníků nechala vrchnost v Lagnově vybudovat až 300 metrů dlouhý podpovrchový vodní náhon z odbočky na výše položeném místě potoka Polančice. Na dnes již nedochovaném místě, ležícím patrně přímo u vody největšího z rybníků, stávala v minulosti, podle dochovaných historických záznamů, malá dřevěná chaloupka panského porybného. Posledním z porybných, kteří v ní bydleli, měl být podle Pamětí města Klimkovic, zdejší deputátník Josef Klapuch. Nová soustava rybníků postavených na jediné společné hrázi dostala pak i vskutku příznačné pojmenování - "Na Hrázi". Zámecká vrchnost rybníky využívala především pro chov ryb.

park pro romantikyV horní části původní obory byl zmíněným hrabětem J. V. Wilczkem ve svažitém terénu založen nový, přírodně krajinářský park, prvotně účelově využívaný především jako zámecká zahrada. Na ploše o rozloze cca 2,3 hektaru zde vznikla botanicky velmi hodnotná exteriérová kompozice. Ta byla ale později pozměněna. Většina ze solitér současného parkového osazení již pochází z výsadeb provedených v první polovině 20. století. Starší porosty z konce 19. století se dochovaly jen v dolní části parku, a to v přímém okolí rybníků. V období mezi světovými válkami věnoval hodně svého volného času poznávání, údržbě a ochraně živé i neživé přírody v zámecké zahradě učitel a pozdější ředitel místní měšťanské školy, pan Jakub Turek (1883 - 1954). Jeho velkým, možná i celoživotním zájmem i ušlechtilým pracovním koníčkem bylo kromě samotného okrašlování přírody vysazováním keřů a dřevin v zámecké zahradě i zaujetí pro ornitologii, malování v přírodě, sběratelství a zájem o lidová řemesla a tradice.

Po skončení druhé světové války, se zámecká zahrada včetně rybníků a Stromovky, stejně tak jako válkou zdevastovaný klimkovický zámek, staly předmětem majetkové konfiskace podle dekretu prezidenta ČSR č. 12 z roku 1945. Uvedené nemovitosti byly československým státem vyvlastněny a převedeny do majetku města Klimkovic, vše za úředně stanovenou cenu padesát tisíc korun poválečné čsl. měny.

rybníky v parkuV letech 1946 až 1954 byla zámecká zahrada postupně upravována etapovou realizací generální přestavby na městský park. Z dřívější stromové a keřové výsadby zde zůstala pouze skupina vzácných jehličnanů Picea Pungens a Pseudotsuga Douglasi. Celý projekt nového praktického využívání tohoto veřejného prostoru připravil, realizoval a řídil pan Josef Tisovský (1913 - 1999) z Klimkovic. Na většině prací spojených s touto náročnou přestavbou se ovšem spolu s ním velkou měrou podílelo mnoho obětavých občanů a obyvatel našeho města, kteří zde odpracovali ve svém volném čase několik tisíc hodin bez nároku na mzdu či jinou odměnu. Ve svahovitém terénu zde při zahradnických úpravách bylo nově vysazeno až 120 druhů dřevin, převážně jehličnatých, vč. několika skupin okrasných keřů, akátovníků, magnolií, azalek a řady dalších zakrslých kultivarů. Zcela nově byly vybudovány a upraveny z kamenů dovezených sem z vápencových lomů, skalky, chodníky i parkové pěšiny. V podmáčivém terénu při západní hranici dolní části parku, při skupině vrb, bylo při přestavbě zřízeno menší přírodní jezírko s lekníny a vodní bioflórou. Čistá, částečně pramenitá voda v něm byla domovem řady drobných vodních živočichů a v letním období zde návštěvníci mohli pozorovat dokonce i větší pestrobarevné akvarijní rybičky. Na menším prostranství uprostřed parku byl zřízen koutek pro děti s houpačkami, pískovištěm a malým dětským kolotočem. Ve skalkách vytvořených ve strmém terénu byly terasovitě zasazeny vrby a nízké porosty borovicové kleče a jsou tu umístěny i dva cenné bludné kameny (balvany) menších rozměrů z červené švédské žuly, nalezené v minulosti v okolních pískovnách.

Na počátku roku 1952 tehdejší předseda okrašlovacího spolku, zahradní projektant a zakladatel městského parku pan J. Tisovský předložil správě města námět, aby do nové úpravy sadu bylo zařazeno také postavení hudebního pavilónu, tanečního pódia a veřejného WC, kterých by zde bylo zapotřebí především pro pořádání společenských a kulturních akcí. Jeho návrh byl městskou radou i plénem MNV schválen a ještě v témže roce byla v dolní části parku jejich výstavba realizována. Náklady na potřebný stavební materiál ve výši 235 tis. Kčs byly uhrazeny z prostředků poválečné kmotrovské pomoci hl. města Prahy Klimkovicím. Vše ostatní bylo zabezpečeno svépomocnými brigádami obyvatel města.

park podzimníO novou výsadbu a o její postupné další úpravy se v parku a jeho okolí dále pečlivě starali členové okrašlovacího spolku pod odborným dohledem již zmíněného zahradníka pana Tisovského. Dlouhodobě tu s údržbou vypomáhali také manželé Jedličkovi z Klimkovic.

Od poloviny padesátých let 20. století parkové prostory okrašlovala expozice lesních a kožešinových zvířat (stříbrná liška a dvě mladé srnky), která měla své místo uprostřed parku, těsně při hranici se sousední farskou zahradou. Rybníků se využívalo ve větší míře také pro sportovní a rekreační loďkování. V roce 1968 postavili členové místní ZO ČSCH pod jižním křídlem zámku velkou voliéru zvířat a okrasného ptactva. Po jejím dokončení byly pak menší klece s lesními zvířaty zrušeny. Velká voliéra, která zde existovala téměř 45 let, byla v městském parku jedinečnou stálou expozicí a ukázkou nefalšované říše živoucí přírody. Byla častým cílem návštěv dětí i ostatních občanů nejen z Klimkovic, ale i z blízkého okolí i ze vzdálenějších míst. O její likvidaci (prozatím bez náhrady) bylo rozhodnuto radou města v roce 2012.

památník obětem 1. světové válkyOd roku 1987 je v levé horní části parku, těsně při hraniční zdi, umístěn Pomník obětem Velké války. V roce 2008 byl pomník ostravským akademickým sochařem A. Gajdou očištěn a zrestaurován do své původní podoby (vč. reliéfu Tomáše Garrigue Masaryka) z roku 1925.

Téměř na samém počátku rekonstrukce a přestavby zámecké zahrady na městský park, bylo v roce 1947 navrženo přejmenovat bývalou zámeckou zahradu na "Sad Petra Bezruče". Návrh, který tehdy byl jednomyslně přijat, byl motivován především 80. výročím básníkova narození. Ke změně názvu ve skutečnosti ovšem došlo teprve až v roce 1958, kdy ve věku 91 let tento všemi opěvovaný slezský bard Petr Bezruč zemřel. Dokladem toho je u hlavního vstupu do parku na betonovém soklu umístěna pamětní deska.

Po svém založení byl nový městský park pravidelně udržován a nebylo tedy ani zapotřebí provádět zde výraznější zásahy do složení dendroflóry či jiné botanické a interiérové úpravy, takže v tomto stavu park zůstal beze změn po několik desetiletí.

V letech 1989 - 1991 probíhala v Sadu Petra Bezruče z podnětu polistopadového vedení města a především z iniciativy nově zvoleného starosty Klimkovic pana JUDr. Ing. Lumíra Bilíka další velká rekonstrukce. Především zde byl opraven povrch pěšin a chodníků, byly odstraněny přerostlé dřeviny a keře, upravována a doplněna byla i dendroflóra a přírodně-botanická výsadba. Nově jsou zde vysazeny vilíny Hammamelis virginiana L., dva exemláře javoru dlanolistého (Acer palmatum), javor červenolistý (Acer platanoides "Crimson King"), kaliny Viburnum Utila Halms, Viburnum Fragnans BGE, červenolistá bříza (BetulaVerrucesa Purpurea), několik exemplářů hroznovce hroznatého (Exochorda racemosa Read), u rybníků podél Stromovky je březovec trojtrný (Gledithia Triacanthos L.) atd. Z jehličnanů je zde vysazena především jedle nádherná (Abies amabilis Murr), krásný exemplář cypřišku nutkajského (Chamaecyparis nootkatensis F. Pendula), zakrslé borovice lesní a poměrně vzácné borovice Jeffreovy (Pinus Jeffr.).

park tajemnýK další úpravě a revitalizaci městského sadu došlo v letech 2010 - 2012. Byly při ní odstraněny přerostlé a neživoucí stromy a keře, byla také provedena úprava břehů a částečné vyčištění rybníků. Větší proměnou prošla plocha u vstupu do parku z ul. Čs. armády, dětský koutek, opraveno bylo zastřešení tanečního pódia, hudební altán a veřejné WC. V parku byla zprovozněna "Naučná stezka veverky Augustinky" s jedenácti informačními panely a s dětským naučným chodníčkem. Cíleně byla doplněna i botanická výsadba, záhony a zatravněné plochy. V rámci revitalizace došlo bohužel k úplné likvidaci velké voliéry okrasného ptactva.. Vodní plocha rybníků je celoročním domovem a hnízdištěm několika druhů vodního ptactva a řady druhů vodních živočichů. Rybníky, o které v současnosti pečují členové místního rybářského sdružení, jsou využívány především pro sportovní rybolov a loďkování.

V roce 2014, v rámci I. etapy výstavby cyklostezek, byl upraven a položen asfaltový povrch na podélné hrázi v aleji Stromovka, kde v současnosti kromě promenády pro chodce vede i trasa pro cyklisty ve směru z Klimkovic do Polanky a Jistebníku. Stavební práce a úpravy pro zřízení cyklostezky byly hrazeny převážně ze státních a regionálních dotačních programů.

Vzhledem ke své poloze park ještě stále bohužel není dostatečně vybaven pro bezbariérový přístup.

altánky v parkuStromovka a přilehlé okolí zámeckých rybníků byly v minulosti pravidelným a častým místem výletů místních osvětových nebo politických či zájmových organizací a spolků. Uskutečnila se tu celá řada akcí, hlavně v dobách bouřlivých národnostních střetů, akce matiční i sociálně-charitativní a vlastenecké. Stejně jako v předchozích desetiletích, se zde i v současnosti konají letní slavnosti, hudební přehlídky a karnevaly, tradiční chovatelské výstavy drobného zvířectva, loďkování, sportovní závody i soutěže v rybolovu atd. Velmi atraktivní pro zájemce a návštěvníky jsou zejména podzimní výlovy rybníků, oslavy Dne dětí a ostatní zajímavé společenské akce.

Snad většina prostoru městského parku je ve všech ročních obdobích oázou poklidné a romanticky podmanivé přírody, je to hlavně z toho důvodu, že park tu je pro širokou veřejnost dosažitelný jen pár desítek metrů od rušného prostředí městského centra.

Je místem pro mnohá setkání i místem pro oddech, odpočinek a poklidnou procházku, bohužel také místem životně poněkud drsnějším, neboť tu příroda byla němým svědkem několika výjimečných tragických osudů. V období meziválečném a v letech prvorepublikové hospodářské krize se zdejší zámecká zahrada se Stromovkou staly "domovem" nechvalně proslulé "klimkovské brenpartyje", jak příběh této pětice "chacharů" popisuje ve svém románu spisovatelka Jarmila Glazarová.

chovatelské výstavyVšechno, co se kdy významného v tomto překrásném koutu přírody odehrálo, snad ani není možné jakkoli zachytit nebo popsat. Z událostí, jež byly pro Klimkovice opravdu zcela mimořádné, lze jen připomenout, že kromě návštěv význačných hostů a osobností se zde uskutečnily také dvě celorepublikové výstavy Českého svazu chovatelů drobných zvířat (IX. Národní výstava králíků ČSR v roce 1987 a IV. Národní výstava mladých chovatelů v roce 1985), které uprostřed zeleně a svěží přírody, pod patronací členů místní ZO ČSCH, vedení městského národního výboru (MěNV) a správy města, dokázaly s úspěchem prezentovat tradice sice malého, avšak pohostinného a historicky velmi zajímavého, slezského lázeňského městečka - Klimkovic.


GPS: 49.7852797N, 18.1302389E


Použité prameny a literatura:

  • Výtisk Adolf - Paměti města Klimkovic (nepublikovaný strojopis a výpisky býv. kronikářeKlimkovic)
  • Hub Antonín - Klimkovice (vydal Mě Ú Klimkovice v roce 1994)
  • letopisy Kroniky města Klimkovice - (díl I. až VIII.)
  • Balová Markéta - Dendoflóra městského parku v Klimkovicích (bakalářská práce ČZU Praha r. 2005)
  • Glazarová Jarmila - Roky v kruhu (román vydaný Nakladatelstvím Čs. spisovatel, XV. vyd. z r. 1979)

 

Zpracoval: Ing. Jiří Pillich - kronikář města Klimkovic

únor 2016