Navigace
Obsah
Co u nás můžete objevit?
Josef Vašica PhDr.
(30. 8. 1884, Štítina u Opavy - 11. 4. 1968, Praha)
katolický kněz, profesor staroslověnského jazyka a literatur, literární kritik, historik
Narodil se v rodině kolářského mistra Františka Vašici a jeho manželky Marianny (roz. Glabazňové). Mladý Josef pocházel z pěti dětí druhého otcova manželství. Měl čtyři vlastní sestry, ale v rodině vyrůstaly i děti z předchozích manželství obou rodičů. Přesto, že se otec živil řemeslnickou prací, ve volném čase hrával na housle, klarinet i na basu. Muzicírování věnoval značnou část svého volného času.
Při této činnosti se seznámil mimo jiné i s ředitelem opavského gymnázia Vincencem Praskem, významným slezským buditelem. Ten pak mladému Josefovi pomáhal v začátcích jeho studií. Když Josef Vašica na českém Matičním gymnáziu v Opavě odmaturoval, jeho rodina i s dětmi se v roce 1902 přestěhovala do Klimkovic. Svoji roli při tomto rozhodnutí měl fakt, že jeho strýc, Msgre Eustach Glabazňa byl v té době v Klimkovicích farářem a děkanem. Zřejmě i pod jeho vlivem se Vašica rozhodl rovněž pro studium teologie na Bohoslovecké fakultě univerzity v Olomouci. Když byl 31. prosince 1906 po ukončení studia vysvěcen na kněze, krátce nato přešel jako prefekt na Arcibiskupské gymnázium do Kroměříže. V letech 1907 až 1911 studoval slovanskou filologii na vídeňské univerzitě. Tam také v roce 1911 získal titul doktora filosofie s aprobací univerzitního profesora. Poté začal vyučovat češtinu na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. Mezitím přešla I. světová válka a vznikla ČSR. V roce 1919 se habilitoval jako docent pro obor staroslověnský jazyk a literatura na tehdy již Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci. Od 30. července 1928 byl zde řádným profesorem tohoto oboru. Na fakultě působil až do roku 1937, kdy přešel na Teologickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Byl zvolen členem České akademie věd a umění. Jeho další pedagogické působení bylo však přerušeno jednak uzavřením českých vysokých škol v době německé okupace a následně po krátkém poválečném intermezzu opětně zrušením teologické fakulty v roce 1950. Věnoval se tedy plně vědecké práci v oblasti staroslověnského jazyka, staroslovanské liturgie a písemnictví.
Vědecká činnost profesora Vašici byla velmi široká. Mnoho času a píle věnoval studiu české barokní literatury. Publikoval v řadě odborných časopisů a udržoval vědecké kontakty s řadou osobností té doby. Bohatá byla i jeho činnost překladatelská. Překládal ze staroslověnštiny, latiny, ruštiny a francouzštiny. Výsledky své práce shrnul na konci života ve vzácné knize "Literární památky epochy velkomoravské 863-885", (Praha 1966). Až do své smrti v roce 1968 aktivně pracoval v redakci Slovníku jazyka staroslověnského, pro nějž připravil a nově interpretoval zejména právní památky. Za své vědecké zásluhy byl církví jmenován papežským komořím.
Když zemřel, rozloučila se s ním Praha 17. dubna 1968 v chrámu sv. Salvátora. Následujícího dne byl pochován podle svého přání v Klimkovicích na starém hřbitově po boku svého strýce pátera E. Glabazni. Následně, v souvislosti s rušením tohoto starého hřbitova, bylo se svolením olomouckého arcibiskupa Msgre Jana Graubnera rozhodnuto o exhumaci jeho ostatků z hrobu v Klimkovicích a o jejich převezení na Velehrad, kde byly po pietním aktu uloženy do jezuitské hrobky na zdejším hřbitově. Exhumace hrobních ostatků, pietní a církevní obřady se uskutečnily ve farním kostele sv. Kateřiny v Klimkovicích dne 16. dubna 1993.
Prameny a literatura:
Neuwirth Vladimír – Profesor Josef Vašica, Olomouc 1994
Škarka Antonín – Slezský sborník, 1949 ročník 47
Málková I., Urbanová S. a kol.: Literární slovníkMoravy a Slezska, Votobia Olomouc, 2001
