Navigace

Obsah

Purkmistři, předsedové a starostové města Klimkovic

Purkmistři a starostové

 

1575

Bartoloměj Hlohovský
Historicky první známý purkmistr města Klimkovic (bližší podrobnosti a dokumenty se bohužel k němu nedochovaly).

1619

Pavel Erle
Purkmistr z předbělohorského období. Z dobových písemností je jeho jméno známo pouze v souvislostech s vedením četných sporů, které měl s Janem starším Vlčkem, vlastníkem klimkovického panství.

17. a 18. století

Jména purkmistrů z tohoto období, a to až do roku 1848 nejsou známa. Bohužel se nedochovaly ani ucelené podklady a písemnosti o činnosti obecní správy. Pravděpodobně došlo k jejich zničení při devastujících požárech, které Klimkovice postihly v letech 1848 a 1854. Zásadní změna přišla až s revolučním rokem 1848. Svržení feudálního řádu znamenalo definitivní ukončení neomezené moci vrchnosti nad poddanými a prostý lid tak získal po dlouhých staletích svá vytoužená společenská práva.

1848 – 1858

Ferdinand Rossmanith
Živnostník a obchodník, byl posledním, který vykonával v městské správě funkci purkmistra města Klimkovic, za jeho působení postihly Klimkovice dva rozsáhlé požáry, a to v letech 1848 a 1854. Došlo také k zásadním změnám v organizační správě města, když v roce 1850 vznikla „městská rada“ (tzv. „obecní výbor“) a poprvé došlo i na svobodnou volbu obecního zastupitelstva. Mocenské změny si vynutily vytvoření nových zemských správních orgánů. Území Slezska bylo rozděleno do tzv. „politických okresů“ a Klimkovice se po osmapadesáti letech opět staly součástí politického okresu Opava. V květnu 1850 nově vznikly tzv. „soudní okresy“, které tvořily nejnižší články moci soudní v mnohonárodní Rakousko-Uherské monarchii. Klimkovice získaly statut jednoho z tzv. „soudních okresů“ na historickém území Opavského Slezska, a to v územní působnosti dalších 19 okolních obcí.

1858 – 1863

František Lubojacký
LubojackýPovoláním tkadlec, poprvé zvolen do funkce starosty města, historicky první svobodně zvolený starosta města. Byl klimkovickým rodákem a zásadně ve městě prosazoval a hájil české národní zájmy. Funkci prvního muže městské samosprávy vykonával navíc v období stále sílící germanizace v polovině 19. století.

1863 – 1870

Antonín Kauřil
Povoláním oční lékař, pocházel z Hané, ve městě byl znám více pod přezdívkou „Kuřil“. Byl uznávaný specialista na oční choroby. Původem byl Čech, avšak později se zcela národnostně pod tlakem germanizace odrodil. V Klimkovicích patřil k zakladatelům hasičského spolku a občanské záložny, která byla zřízena v domě č. p. 48 na náměstí. Byl neobyčejně zajímavou osobností města přesto, že byl vlastenecký a národní odrodilec. Obdržel za své zásluhy řadu veřejných poct a vojenských ocenění (vč. Zlatého válečného kříže z roku 1866). Bydlel ve své vilce zvané „Kuřilovec“, v níž později byla známá „sametkárna“ (Dům byl zbourán po roce 1950). Měl silný a aktivní vztah k hasičstvu, osobně pomáhal i v činnosti jiných spolků a byl také vášnivým sběratelem lidových betlémů.

1870 – 1874

Hanibal Luzar
LuzarKlimkovický měšťan - majitel usedlosti a rozsáhlého hospodářství, starostou města byl jen jedno období. Mezi lidmi ve městě byl velice dobře znám jako optimista a velký šprýmař, o jehož veselých historkách a vtipných kouscích se ještě dlouhá léta vyprávělo. Byl majitelem domu čp. 20 na náměstí, později jej prodal a koupil dům č. p. 33, který sloužil dlouhá léta jako hotel (U Vlka, později Hotel Praha - budova byla při osvobozovacích bojích o město v dubnu 1945 zasažena při leteckém bombardování a následným požárem zničena. Po válce byla zlikvidována úplnou stavební demolicí).

1874 – 1878

František Lubojacký
LubojackýPovoláním tkadlec, podruhé starostou města. V období, kdy byl opětovně zvolen starostou, koupil od svého předchůdce dům č. p. 20 na náměstí a v jeho přízemí si zřídil obchod. Při požáru, který dům později postihl, však nešťastnou náhodou přišel o život stejně jako jeho manželka. Později v tomto domě měl svoji soukromou lékárnu jejich jediný syn Klement, který se ale zcela národnostně odrodil a doma i na veřejnosti hájil zájmy obyvatel německé menšiny.

1878 – 1885

Antonín Kauřil
Oční lékař, podruhé zvolen starostou města, do funkce starosty města byl zvolen na další dvě funkční období, protože s velkým úsilím podporoval rozvoj hasičstva a dalších (především německých) spolků ve městě. Přestože byl lékař - oční specialista, na stáří stejně jako jeho manželka na oči ochuravěl a sám později i oslepl. Lidé ve městě v tom spatřovali jakousi odplatu za jeho národní odrodilství.

1885 – 1895

Josef Bena
Živnostník a majitel hospodářství, mlynář v Lagnově, svým rodovým původem byl národnosti české, ale v pozdějších letech byl ovlivněn germanizací, poněmčil se a zcela se národnostně odrodil. V období jeho starostování docházelo ve městě k četným národnostním bouřím a střetům, které v roce 1895 v Klimkovicích vyvrcholily vypsáním mimořádných obecních voleb. Německá menšina obyvatel města v nich ale nezískala očekávané majoritní postavení, a tak vedení a správu města se podařilo udržet nadále v českých rukou.

1895 – 1898

Jan Moravec
Povoláním lékař, slezský vlastenec, pocházel z Mokrých Lazců, ještě v době než se stal starostou města, byl zásadovým a neohroženým bojovníkem za česká práva slezského lidu. Na klimkovické radnici opět zavedl češtinu jako úřední řeč. Byl nadšeným propagátorem příprav výstavby lokální parní železniční dráhy do Klimkovic. Prosazoval projektovou přípravu a výstavbu městského vodovodu. Podporoval a hájil sociální zájmy dělnictva. Poměrně mlád onemocněl a v roce 1900 zemřel na tzv. „proletářskou nemoc“- TBC. Byl pohřben na hřbitově u kostela sv. Mikuláše v sousední obci Porubě.

1899 – 1911

Ludvík Kunz
KunzKlimkovický měšťan, kupec a obchodník, majitel domu č. p. 36 na náměstí, k jeho největším zásluhám patří výstavba nového městského vodovodu. Stavba si vyžádala mimo jiné i postavení první vodárny ve městě, která ještě dodnes stojí (ale již od r. 1965 je mimo provoz), na vyvýšenině za kostelem Nejsv. Trojice, do níž se přiváděla voda z tzv. „staré vodárny“ (studny), zřízené v údolí říčky Polančice. Starosta Ludvík Kunz se také zasloužil o technickou a projektovou přípravu a o realizaci dalších rozvojových investičních akcí ve městě (železniční dráha, zpevněné cesty a komunikace, veřejné budovy apod.)

1911 – 1919

Rudolf Resner
ResnerPovoláním veterinář, pocházel ze Smolkova u Opavy, významná, a zcela mimořádná osobnost města, vlastenec a slezský buditel. Předtím, než se stal starostou města, vykonával v Klimkovicích funkci městského veterináře. Patřil k průkopníkům novodobého a všestranného rozvoje města. Společně s ředitelem místní obecné školy Josefem Hradilem prosadil urychlenou výstavbu lokální železniční dráhy Svinov – Klimkovice. Osobně dopomohl k založení české hospodyňské a zemědělské školy v Klimkovicích a její umístění ve zcela nově postavené budově internátní školy. Jeho zásluhou byla ve městě zřízena měšťanská škola. V období I. světové války, kdy sám musel narukovat na frontu, jej ve funkci starosty města zastupoval člen městské rady J. Jeremiáš (majitel hostince Na podloubí). Rudolf Resner vstoupil i do románové tvorby spisovatelky J. Glazarové (romány Vlčí jáma, Roky v kruhu). Zemřel v Brně v roce 1931, pohřben byl v Klimkovicích na „starém hřbitově“. Čestný občan a vynikající osobnost Klimkovic.

1920 – 1923

Josef Teslík
TeslíkPůvodním povoláním mostmistr státních drah, první starosta města v nově vzniklé samostatné Československé republice, obětavý sokolský pracovník, člen sociálně-demokratické strany, starostou byl jedno volební období. Za jeho působení vznikala v ČSR zcela nová státní legislativa. V centrální části Klimkovic byla provedena plošná elektrifikace, úspěšně proběhla příprava a realizace první pozemkové reformy a na pozemcích, které město tímto do svého vlastnictví získalo, byly vyčleněny plochy pro výstavbu domů a bytů, mimo jiné i tzv. „Sokolská louka“. V této lokalitě byla z iniciativy členů místního Sokola postavena nová budova Sokolovny. Pro připravovaný hospodářský rozvoj ve městě byly dále zřizovány nové a upravovány stávající cesty a místní komunikace.

1923 – 1938

František Vavrečka
VavrečkaPůvodním povoláním učitel a později i ředitel obecné školy, funkci starosty města vykonával nepřetržitě po čtyři volební období – celkem 15 let. V době jeho působení byla ve městě široce rozvíjena prvorepubliková investiční výstavba. Vznikaly nové obytné domy, ulice i celé městské čtvrti. Rekonstrukcí a velkou opravou prošla i městská radnice uprostřed náměstí (tzv. „buduněk“). Z významných budov byl ve městě postaven Dělnický dům (současná budova Kina Panorama), a také městské bytové domy na ul. Tyršově. Významná byla i zástavba nových rodinných domů po provedení parcelace města a stavba hlavní komunikace z Bílovce do Klimkovic a dále ve směru do Svinova. Nepodařilo se ale k lítosti všech obyvatel města prosadit a uskutečnit připravovanou stavbu nové české obecné školy. Za jeho zásluhy o rozvoj města rozhodla městská rada pojmenovat jeho příjmením i jednu z ulic ve městě, což později (v období po r. 1950) bylo bohužel v rozporu s platným zákonem a pojmenování této ulice proto muselo být změněno na její současný název - ul. Smetanovu.

1938 – 1945

Josef Rotter
RotterNěmecký „Bürgermeister“, nechvalně proslulý okupantský Ortstleitter  a starosta města, rodák z Vídně, před okupací byl zaměstnán na zámku ve službách Wilczků, byl aktivní ve všech německých spolcích ve městě. V době starostování nechal zbourat radnici uprostřed náměstí a město i celé jeho okolí chtěl dostat plně do područí germánskému stylu života. V tomto období byla realizována výstavba koupaliště a centrum města bylo předlážděno žulovou dlažbou. Nesmířlivě a důsledně prosazoval válečnou germanizaci českých obyvatel města. Bydlel v honosné vile zvané „Svatava“ napravo od toku Polančice za Stromovkou a velkým rybníkem Na hrázi (č. p. 471). V dubnu 1945 z města zběsile a zbaběle uprchl před blížící se frontou, a to s motorovou hasičskou stříkačkou, kterou ukradl hasičskému sboru přímo z jeho zbrojnice.

1. 5. 1945 – 25. 7. 1945

Josef Franz
FranzKnihkupec a obchodník, první poválečný předseda revolučního národního výboru v Klimkovicích. Od května 1945 až do července 1945 předsedal nově zřízenému revolučnímu národnímu výboru v Klimkovicích. Patřil k zakladatelům organizace Jednoty Sokol, vlastnil dům č. p. 20 na náměstí, kde později zřídil velký obchod a známé knihkupectví. Funkci předsedy vykonával jen několik měsíců, když neočekávaně úplně odstoupil ze zdravotních důvodů. Zahájil poválečnou obnovu válkou zničeného města. Osobnost slezského národního buditelství, dlouholetý zasloužilý člen a činorodý funkcionář tělocvičné jednoty Sokol. Po roce 1948, v rámci celorepublikového znárodňování soukromého majetku, přišel i Josef Franz o vlastní rodinnou firmu, a také o věhlasné a známé klimkovické knihkupectví. Dožil se požehnaného věku 92 let.  

1946 – 1949

František Malík
Malík FrantišekPředseda národního výboru, povoláním stolařský pomocník, rodák z Polanky nad Odrou, do funkce předsedy národního výboru nastoupil v období po ukončení reorganizace státní správy ČSR v r. 1946. Pod jeho předsednictvím byla zahájena postupná obnova válkou zničeného a městem převzatého veřejného majetku. Provedeno bylo nové zastřešení a postupná obnova celé budovy zámku po požáru. V rámci akce "Budujeme Slezsko" uzavíral smlouvu o kmotrovství našeho města s hl. městem Prahou. Smlouva Klimkovicím a jeho obyvatelům významně pomohla hlavně v prvních deseti letech po ukončení války především k obnově života v těžce poškozeném městě, a to jak formou přímých finančních výpomocí, tak i poskytnutím hmotných dodávek potřebného zboží, zajištěním nedostatkových surovin a materiálů, potravin, i ostatních, pro město Klimkovice potřebných služeb.

1949 – 1952

Petr Nencka
NenckaPovoláním učitel, později ředitel základní školy v Klimkovicích, rodák z Polanky nad Odrou – Janové. Funkci předsedy Místního národního výboru v Klimkovicích vykonával v období po Únorovém převratu v roce 1948 v době, kdy ve městě stále ještě pokračovaly intenzivní práce na odstraňování rozsáhlých škod po válečné vřavě a po bojích o osvobození města z německé okupace. Za jeho předsednictví byl ve městě mimo jiné postaven nový činžovní dům č. p. 183, prováděna byla postupná etapová oprava vyhořelého zámku a zámeckého parku. Za jeho předsednictví pokračovaly přípravy tzv. „kolektivizace zemědělství“. Z funkce předsedy MNV byl neočekávaně odvolán, a to v průběhu roku 1952 rozhodnutím revolučního okresního národního výboru, v době těsně před započetím realizace scelování soukromé zemědělské půdy (tzv. akce HTÚP) do nově zakládaného Jednotného zemědělského družstva (JZD) v Klimkovicích.

1952 – 1959

Ladislav Zajíc
ZajícFunkcionář zemědělského odboru Krajského národního výboru v Ostravě a zaměstnanec STS Klimkovice, rodák z Opatovic u Brna byl do funkce předsedy MNV ustanoven z rozhodnutí orgánů KSČ. Za jeho působení byla v katastru města provedena akce HTÚP, realizovány byly i opravy několika obecních bytových domů, postaven nově byl činžovní dům č. p. 37, realizovala se adaptace Dělnického domu na moderní kino Panorama, zahájena byla výstavba MŠ na ul. 28. října, rozšířeno bylo veřejné osvětlení, pokračovala oprava a rekonstrukce zámku, v němž bylo po ukončení činnosti Ústřední školy ROH umístěno několik učeben vyšších ročníků místní osmileté školy a v přízemí zámku byly zřízeny tzv. "vanové a sprchové lázně". Za jeho působení byla ve městě politicky upevňována pozice nově založeného JZD a střediska STS. V roce 1959 byl Ladislav Zajíc funkce předsedy MNV zproštěn z rozhodnutí nadřízených politických orgánů KSČ.

1959 – 1961

Josef Langer
LangerPůvodním povoláním bezpečnostní technik, rodák z Klimkovic, byl ustanoven předsedou MNV z rozhodnutí orgánů KSČ. Ve funkci byl krátce, a to pouze necelé jedno volební období. Za jeho předsednictví byl postaven Památník osvobození, dokončena byla stavba nové budovy mateřské školy v ul. 28. října, prováděny byly opravy a drobné investice stávajícího bytového fondu a veřejných budov v centru města. Osada Hýlov byla vyňata z katastru obce Čavisova a nově přičleněna k území města Klimkovic jako jeho místní část. Funkci ukončil předčasně, a to ze zdravotních důvodů.

1961 – 1971

Zdeněk Barvík
BarvíkPůvodním povoláním úředník státní správy, později pracovník revolučních odborů (ROH), rodák z Klimkovic, ve funkci předsedy MNV přikládal velký význam realizaci nových investic ve městě. Byl postaven nový Dům služeb s prodejnou potravin na ul. Požárnické, započata a dokončena rekonstrukce a přestavba bývalého hostince "Na špici" na moderní společenský a kulturní dům, který byl centrem kultury a společenského dění nejen pro Klimkovice, ale i pro mnohé okolní obce (objekt po demolici a likvidaci zcela zanikl v r. 2009). Rekonstruována byla i požární zbrojnice a vodovodní síť byla rozšířena a napojena na nově vybudovaný „kružberský“ přivaděč. V Klimkovicích byla zahájena družstevní bytová výstavba a v rámci „Nové koncepce výstavby města“ byla také zahájena na ul. Čs. armády výstavba nového hřbitova a smuteční síně.

 

 

Předsedové městského národního výboru

1971 – 1983

Miloslav Tomášek
TomášekOdborný pracovník ČSTV, rodák z Hýlova, první předseda městského národního výboru. Ve funkci předsedy MěNV pokračoval v započaté realizaci „Nové koncepce výstavby města“. Velmi výrazný byl jeho aktivní a zcela osobní podíl na dlouhodobé přípravě i na realizaci výstavby areálu nové 18třídní základní školy na ul. Vřesinské.  Za něho byla v tzv. „Akci Z" postavena nová velkoprodejna potravin "Lípa" na náměstí, celá plocha náměstí byla upravena ozeleněním stejně jako k ní přiléhající centrální část města. Byla dokončena výstavba nového hřbitova a smuteční síně a zahájena řadová výstavba nových rodinných domků v několika městských lokalitách. Zrušena tramvajová doprava mezi Svinovem a Klimkovicemi byla nahrazena autobusovou dopravou na nově zřízené lince č. 53 ostravské sítě MHD.

1983 – 1986

Stanislav Košař
KošařPůvodním povoláním inženýr projektant elektro – specialista, ve funkci předsedy městského národního výboru pokračoval v postupném dokončování řady rozestavěných investičních akcí ve městě. Byl vybudován sportovní areál u nové základní školy, provedeny opravy bazénů a výstavba nových šaten v areálu městského koupaliště, zprovozněna nová obřadní síň v I. patře zámku, úprava, adaptace a přemístění expozice Turkova muzea z budovy kláštera do místností II. patra budovy zámku, výsadba zeleně na ploše náměstí, přestavba a rekonstrukce budovy bývalé restaurace na Dům s pečovatelskou službou na ul. J. Glazarové, opravy objektu místní sokolovny a další investiční a neinvestiční “ akce Z“.

1986 – 1989

Jan Vůjtek
VůjtekPůvodním povoláním stavař a stavební inženýr, rodák z Klimkovic, ve funkci předsedy městského národního výboru působil necelé jedno volební období. Iniciativně organizoval ve městě práce na investičních „Akcích  Z“. Za jeho působení byla postavena nová prodejna masa a potravin na ul. Lidické, dokončeny byly úpravy v areálu koupaliště, provedeno zapažení svahu a nový chodník v ul. Čs. armády ve svahu pod kinem Panorama, zahájena byla parcelace a výstavba rodinných domů v prostoru bývalé „klášterní zahrady“, rekonstrukce místností městské veřejné knihovny a celého objektu bývalé „klášterní budovy“ na ul. Lidické č. p. 5. Z budov a objektů historického významu došlo k likvidaci bývalé "barevny", lihovaru a zahradnictví JZD v ulicích Čs. armády a Lidické. Z funkce předsedy MěNV sám odstoupil na počátku roku 1990, a to v souvislosti s "polistopadovým" vývojem politické situace v ČSSR.

1990 – 1994

Lumír Bilík
BilíkPoslední ve funkci předsedy MěNV a první porevoluční starosta města, rodák z Klimkovic, původním povoláním byl inženýr-ekonom, do uvolněné funkce předsedy MěNV byl zvolen po odstoupení svého předchůdce již na počátku roku 1990, a to v souvislosti s politickými a společenskými změnami, které byly započaty z iniciativy místního sdružení - Občanského f'óra (OF) v období po politickém převratu a po vyvrcholení tzv. „Sametové revoluce“ v tehdejší ČSSR. Do obnovené funkce starosty města byl zvolen v demokratických komunálních volbách na podzim roku 1990 zvolenými členy nového zastupitelstva města. Pod jeho vedením došlo k obratu v řízení správy města směrem k prosazování principů demokracie a řízení obecní samosprávy. Za jeho působení probíhaly majetkové restituce, byla realizovaná výstavba kanalizačních sběračů, rekonstrukce městského Sadu Petra Bezruče, postavena byla nová kaplička sv. Václava v Josefovicích, zprovozněno bylo nové zdravotní středisko na ul. Lidické, postaven a zprovozněn byl i nový lázeňský komplex „Nový Darkov“ na Hýlově, v Klimkovicích byly postaveny dva zcela nové vícepatrové lázeňské domy, úprava ul. Lidické apod. Bylo založeno neformální partnerství Klimkovic s polským městem Mikolówem v rámci vzniklého příhraničního euroregionu Slezsko, ve městě byla realizována obnova společenského a kulturního života, zprovozněn byl teletext jako zcela nový mediální formát tzv. "obecní televize". Starosta Bilík stál také osobně i u zrodu vysílání místní lokální televize "Local TV Plus", které bylo v Klimkovicích zprovozněno vůbec jako jedno z prvních vysílání lokálních televizí na území celé České republiky.

 

Starostové města zvolení v komunálních volbách po roce 1990

 

1994 - 1998

Jiří Köhler
KöhlerPůvodním povoláním technik údržby ocelárny, v pořadí druhý starosta  města po roce 1990, rodák z Klimkovic, do funkce starosty města byl zvolen v komunálních volbách v období, kdy v Klimkovicích získala politickou majoritu nově vzniklá Občanská demokratická strana (ODS). V jeho funkčním období byla realizována plošná plynofikace v centrální části Klimkovic, dokončeny byly práce na kanalizačním sběrači a jeho napojení na ostravskou čistírnu odpadních vod, průběžně probíhala veřejná diskuse k připravovanému projektu trasy dálnice D - 47, ve městě byla realizována plošná kabelová telekomunikační síť Českého Telecomu, byly provedeny opravy bytových domů a dále pokračovala další z postupných etap majetkové privatizace. Zvýšenou pozornost věnoval zlepšení stavu životního prostředí v ulicích města i v jeho blízkém okolí.

1998 – 2010

Pavel Malík
Malík PavelPůvodním povoláním stavební inženýr, rodák z Čavisova na Opavsku, v období před zvolením do funkce starosty města byl vedoucím výstavby lázeňského komplexu Jódových sanatorií na Hýlově. Bez politické příslušnosti byl zvolen z kandidátky ČSSD. Funkci starosty města vykonával nepřetržitě ve třech volebních obdobích. Za jeho působení byla provedena celková etapová oprava a rekonstrukce kostela Nejsv. Trojice vč. areálu již zrušeného pohřebiště - tzv. „starý hřbitov“, byl zpracován projekt a realizace stavby nové okružní křižovatky ul. Lidická - Husova u kostela Nejsv. Trojice, realizována byla výstavba chodníku pro pěší v celé trase z Klimkovic na Hýlov až do areálu sanatorií vč. osvětlení, rekonstrukce a oprava náměstí vč. centrální části města, kanalizace a předláždění, výstavba trasy dálnice, tunelu a obslužných objektů v katastru města, opravy obou památníků obětí I. a II. světové války, rekonstrukce vodovodu a výstavba ČOV na Hýlově, plynofikace a opravy veřejných budov v majetku města, výstavba nové prodejny potravin Hruška, rekonstrukce sportovního areálu ZŠ a areálu Sokola Klimkovice, rekonstrukce tělocvičen a stravovacího provozu Základní školy v Klimkovicích atp. Ve funkci starosty města uzavřel mezinárodní smlouvy o partnerství s městy z příhraničních regionů (Mikolówem a Ilavou) a z rukou předsedy Poslanecké sněmovny PČR převzal v roce 2002 historicky první prapor města. Vykonával funkce ve Sdružení lázeňských míst České republiky, kde byl členem rady a v letech 2008 až 2011 předsedou tohoto sdružení. Ve funkci starosty města působil nepřetržitě celkem 12 let.

2010 – dosud

Zdeněk Husťák
HusťákPůvodním povoláním geodet, předseda MO ČSSD Klimkovice,  rodák z Klimkovic, v předchozích obdobích před zvolením starostou města byl členem Zastupitelstva města Klimkovic. V rámci projektu místní organizace ČSSD nazvaného "Otevřená radnice" prosazuje pokračování přípravy a realizace investičních akcí započatých a rozpracovaných v minulých volebních obdobích, zejména dokončení realizační fáze akce Kanalizace města Klimkovic, komunitních projektů a akcí v oblasti zlepšování životního prostředí, přičemž klade hlavní důraz na úzkou spolupráci vedení města Klimkovic se Sanatorii Klimkovice na Hýlově.

 

Použité prameny:

Kronika města Klimkovic díl I až VII

Adolf Výtisk: Památník města Klimkovic (1958)

Antonín Hub: Klimkovice (1994)

recenze a články z dobového a denního tisku, internet

Podle publikace „Klimkovice – významní rodáci a osobnosti města“ (2013)
Zpracoval Ing. Jiří Pillich, kronikář města