Navigace
Obsah
Co u nás můžete objevit?
Osada Josefovice
Josefovice jsou místní částí města, ležící v územním katastru Klimkovic cca 2 km jihozápadně od centra, při krajské silnici č. 647 Ostrava – Bílovec.
O vzniku a založení osady, která v minulosti byla samostatnou vesnicí, jsou dochovány přesné a historicky věrohodné zprávy. Vznikla ve druhé polovině roku 1715 z vůle tehdejšího majitele klimkovického panství, hraběte Jindřicha Viléma Wilczka, a to v době jeho největší kvetoucí slávy. Tento feudální šlechtický panovník byl tehdy mimo jiné rakouským polním maršálkem a komandujícím generálem ve Slezsku, byl i mimořádným vyslancem u ruského cara Petra Velikého, vyslancem v Polsku, Prusku a v Dánsku atd. Novou osadu, založenou na rozlehlých a dosud nevyužívaných lánech klimkovického panství, k poctě svého staršího syna Josefa (*1700) pojmenoval hrabě Wilczek právě jeho jménem. Se snahou ještě více rozšířit příjmy vrchnosti na úkor znevolněných poddaných, kolonizoval hrabě novými osadníky také i tuto osadu, kde jeho poddaní měli přísnou povinnost pracovat na rozlehlém panském "folvarku".
Když později stoupala spotřeba plátna, hledala vrchnost řešení také v zavádění pěstování lnu. Zdejší osadníky feudálové osvobodili od povinných robot na polích a více je podporovali k získání tkalcovského řemesla. Z osadníků se do tohoto nového oboru v krátké době zapracovalo 36 mužů, a když v roce 1765 císař Josef II. vydal tzv. "lnářský patent" jímž povolil poskytovat pěstitelům lnu zálohy ze státní pokladny, rozšířilo se lnářství a tkalcovství dokonce na celou osadu. A tak se Josefovice staly osadou tkalcovskou. Nebylo zde tehdy snad jediné chalupy, aby v její jizbě neklapal dřevěný tkalcovský stav, čili "vařtat", jak mu místní lidé říkávali. Ze všech, v té době ještě převážně dřevěných nebo už místy i lepších "vepřovicových" chalup pokrytých doškovými střechami porostlými zelenými mechy, ozýval se od časného rána až hluboko do noci, jednotvárný klapot tkalcovských stavů, u nichž pracovní úkony nohou a rukou tkalců uváděly v pohyb dřevěný mechanismus, hlomozící rytmickými údery, tolik typickými pro každodenní tep života celé osady.
Pěstování lnu a tkalcovství zaměstnávalo snad všechny členy většinou dosti početných rodin, nevyjímaje ani školou povinných dětí. Byla to pro josefovické poddané práce dosti úmorná, což potrvrzuje, že zdejší lidé práci se lnem na polích nazývali "plahočinou" a jeho dalšímu zpracování na tkalcovském stavu se zde lidově nazývalo "otročinou". Předení lnu do vláken byla většinou práce pro ženy tkalců, nebo se usušený len dával přísti těm, kdož sami tkalcovského stavu neměli a živili se pomocnými pracemi pro tkalce. A tak v josefovických jizbách, kde od rána zrovna neklapotal tkalcovský stav si v tichosti broukal kolovrátek poháněný nohama žen. Postupem času se "josefovští" tkalci stali uznávanými výrobci pevných lněných pláten, která se dobře prodávala v Klimkovicích o jarmarcích a odtud se plátno dostávalo i do vzdálenějších míst na Ostravsku či Frýdecku. Vrchnosti na zámek "klimkovský" tkalci odváděli stanovenou míru utkaného plátna z příze, kterou jim vrchnost sama dodávala z vlastních panských "pazděren". Lnářství a tkalcovství tak v Josefovicích přecházelo dlouhý čas z pokolení na pokolení, a to až do doby, kdy se počala na trhu objevovat tkanina bavlněná, která byla mnohem jemnější i levnější než výrobky lněné. Josefovští tkalci se ale na výrobu bavlněných tkanin (mušelinu), nezařídili, neboť souběžně s tím již začaly v okolních městech vyrůstat nové textilní továrny vybavené značně rychlejším a modernějším zařízením než byly staré dřevěné tkalcovské stavy.
Josefovští tkalci textilní velkovýrobě samozřejmě konkurovat nemohli, proto jim nakonec nezbylo nic jiného než zanechat tkalcovství a pokusit se hledat obživu v jiném řemesle. Část z nich odešla pracovat v profesích tkalců a tkalcovských mistrů do továren, a jen malá část z nich zůstala ještě doma u svého "vařtatu". Brzy však vrtění kolovrátku a klapot stavů v Josefovicích utichly úplně. Dnešní osada (místní část Klimkovic) Josefovice je již však nepochybně zcela jiná a bohužel nezbylo tu téměř ani jediné památky na již zapomenuté nástroje živobytí proslulých starých josefovických mistrů tkalcovského řemesla.
V roce 1869 podle výsledků provedeného sčítání lidu v osadě Josefovice bydlelo ve 32 staveních celkem 264 obyvatel. Josefovice byly až do roku 1945 samostatnou obcí ( od svého vzniku až do roku 1848 byly součástí Klimkovického panství), přičemž za vesnici byla osada považována až od roku 1775, kdy nabylo právoplatnosti vyhlášení klimkovického panství za fideikomis. Teprve až po osvobození v r. 1945 se obec Josefovice stala součástí města Klimkovic. Z německé okupace Josefovice osvobodily oddíly Rudé armády dne 30. dubna 1945. Po válce v roce 1946 měly Josefovice 73 domů v nichž bydlelo téměř 500 obyvatel (neověřený odhad). V devadesátých letech minulého století bylo v Josefovicích již 80 domků a své bydliště zde mělo cca 250 obyvatel. V roce 2011 měly Josefovice 312 obyvatel s trvalým bydlištěm.
Škola v Josefovicích
V prvních letech minulého století vznikla v Josefovicích samostatná malotřídní česká obecná škola, která zahájila vyučování v roce 1901. Škola zde byla pro děti od první do čtvrté třídy. Po německé okupaci se v josefovické obecné škole opět začalo vyučovat již 22. května 1945 a škola zde fungovala až do roku 1978, kdy byla zrušena, budova školy byla opravena a přestavěna na provoz školy mateřské. Z Josefovických děti se stali od první třídy žáci nové devítiletky v Klimkovicích. Ve škole v Josefovicích působil mimo jiné i učitel Vaněk. Ten byl prvním manželem spisovatelky Jarmily Glazarové, která v té době byla schovankou v klimkovické rodině manželů Resnerových. Dlouhodobě byl ve škole správcem a učitelem pan Oldřich Vavrečka a Vladimír Grygar z Janovic.
Historické památky
Z historických památek si obyvatelé osady po celou dobu nejvíce vážili kapličky se zvonicí, která v dávné minulosti stávala na vyvýšeném místě u okraje silnice při vjezdu do jejich osady a byla zasvěcena sv. Josefovi – křesťanskému patronu Josefovic.
Původní kaple byla v pozdějších letech (snad v souvislosti s výročím 150. let vzniku osady v roce 1865) přemístěna a společně s misijním litinovým křížem umístěném na vysokém pískovcovém podstavci postavena pravděpodobně v roce 1865 již na novém místě uprostřed osady.
K opravě a k rekonstrukci kaple se zvonicí došlo po dlouholetém úsilí farníků z Josefovic teprve až ve druhé polovině devadesátých let minulého století, kdy původní kaplička sv. Josefa byla již ve velmi zchátralém stavu. Pro její přestavbu musel být nejprve připraven a zpracován projekt, a také bylo nutno pro stavbu zvětšit plochu pozemku.
Stavba nové kaple se zvonicí byla realizována v letech 1996 až 1999. Na jejím financování se nejvíce podíleli svými sbírkami věřící křesťané a farníci z Josefovic a Klimkovic, ale přispěli také někteří místní podnikatelé, Farní i Městský úřad v Klimkovicích. Celkové náklady na přestavbu kaple spolu s rekonstrukcí a přemístěním památného kříže dosáhly částky převyšující 400 tisíc Kč. Kaple má také zcela nový interiér jemuž dominují obrazy sv. Václava a sv. P. Marie, které jsou dílem klimkovických lidových umělců. Kapli po jejím dokončení vysvětil dne 28. srpna 1999 klimkovický farář a děkan P. Miroslav Pilch. Nová kaple v Josefovicích je zasvěcena ke cti svatého Václava – patrona země české.
Lípa Svobody a pamětní deska prezidenta Masaryka
Významnou přírodní památkou v Josefovicích je pamětní Lípa Svobody. Byla zde zasazena po osvobození obce od německé okupace po ukončení světové války v roce 1945. (je registrována v regionální evidenci památných stromů). Na nevelkém prostranství vesnického návsí postavili obyvatelé osady v roce 1930 skromný pomníček, věnovaný prvnímu prezidentovi samostatného Československa T. G. Masarykovi u příležitosti jeho jubilejních osmdesátých narozenin. Toto pamětní místo s pomníčkem doplňují ještě dva valouny bludných balvanů z červené švédské žuly, které až sem k Josefovicím v dávnověku dotlačil pevninský ledovec z daleké Skandinávie. Celou náves s historickými pamětihodnostmi místní obyvatelé celoročně udržují a pečlivě se o ně starají.
Až na opačném konci Josefovic, u silnice ve směru k Olbramicím, stojí při odbočce do Janovic kamenná svatyně sv. Panny Marie. Z přírodního tesaného kamene postavená památka byla dlouho ve velice chatrném a dosti zanedbaném stavu. Teprve po roce 1975 především z iniciativy místních obyvatel z Janovic, došlo k její opravě a celkové rekonstrukci. Původně zděná kaplička zasvěcená sv. P. Marii byla přestavěna a dále slouží svému účelu. Historická památka, kterou se podařilo zachovat na jejím původním místě, se už nachází v katastru obce Olbramice-Janovice.
Použité prameny:
Antonín Výtisk – Osada českých tkalců (zvláštní vydání Slezského slova – červen 1946)
Antonín Hub - Klimkovice (vydal MÚ Klimkovice v roce 1994)
Zpracoval: Ing. Jiří Pillich – kronikář města Klimkovic, únor 2013