Historické budovy - Kino Panorama

Již od samého počátku vzniku dělnických spolků byla pozornost členstva věnována mimo jiné i představám a myšlence mít v Klimkovicích své vlastní spolkové sídlo v podobě dělnického domu. Realizovat se ji však podařilo až v průběhu několika desetiletí. Do té doby se členové dělnických spolků setkávali převážně v pronajatých prostorách, většinou v městském hotelu (dům čp. 66, 67), v horní části starobylého „klimkovského rynku“. Veřejná cvičení členů DTJ ale probíhala vesměs v sále hostince „Na špici“ (později budova přestavěna na Kulturní dům) nebo v přírodě „pod širým nebem“. V roce 1932 se budovu dělnického domu na vyvýšenině v  části města zv. „Fifejdy“ přece jen podařilo úspěšně dokončit, a to zásluhou a osobním přičiněním členstva DTJ a Sociálně demokratické strany ve městě, kteří na stavbě odpracovali tisíce dobrovolných brigádnických hodin. Dělnické spolky v Klimkovicích tak získaly své vytoužené vlastní sídlo. Objekt je tím historicky úzce spjat s rozvojem dělnických organizací v období prvorepublikového Československa. Stojí tedy za zmínku uvést některá všeobecná základní data o vzniku tohoto hnutí i o zakládání dělnických spolků ve městě.

Vznik dělnických tělocvičných jednot: V posledních třech desetiletích 19. stol. započal spolu se zakládáním průmyslových podniků na Ostravsku značný rozvoj organizovaného dělnického hnutí, stejně jako tomu bylo i na jiných místech s rostoucí průmyslovou výrobou. Vzniká Sociálně demokratická strana Rakouska a její autonomní součást Sociálně demokratická strana Československa. Současně s tím vznikají i jejich podpůrné spolky, převážně družstevní, vzdělávací, tělocvičné a společensko-kulturní. V Klimkovicích byl prvním z nich Spolek katolických tovaryšů (založený v roce 1873) a Dělnický vzdělávací spolek „Pokrok“, k jehož založení došlo 26. prosince roku 1906. V těchto podpůrných spolcích se postupně konstituovaly (po vzoru sokolských tělocvičných jednot, které mimochodem v té době již velice úspěšně fungovaly) jejich samostatné tělocvičné odbory. Hlavním důvodem spolkové separace dělnictva bylo odmítání politiky českých buržoazních stran sociálně-demokratickými poslanci zastoupenými za české země v Říšském parlamentu. To vyvolalo velkou názorovou roztržku a také velký odpor v celé tehdejší české národní společnosti. Proti názorům sociálních demokratů vystoupila rázně i organizace českého Sokola, která názory dělnických zástupců považovala dokonce za zradu české národní věci. A tak po roce 1897 odcházeli ze sokolských organizací členové a příznivci Československé sociální demokracie. Brzy nato, začaly vznikat v českých zemích a později i na Moravě první dělnické tělocvičné jednoty (DTJ), z nichž úplně ta první, tzv. „mateřská DTJ“, byla založena 22. srpna 1897 v pražské Typografické besedě. Střechovou (celonárodní) organizací nově vznikajících dělnických jednot – tzv. Svaz dělnických tělocvičných jednot (SDTJ) ustanovil I. sjezd DTJ, v roce 1903. Jejím předsedou byl zvolen František Hummelhans. Svaz pořádal veřejná cvičení a po vzoru Sokola se prezentoval veřejnosti i masovými tělocvičnými vystoupeními. Cvičilo se podle Tyršovy tělocvičné soustavy, sport jako takový byl v jednotách DTJ odmítnut, hry, pořadová a prostná cvičení se doporučovaly. Dělnický vzdělávací spolek Pokrok však cílevědomě usiloval, aby v jeho členstvu bylo také dostatek mladých lidí, proto v rámci své činnosti vytvořil i samostatný tělocvičný odbor. V roce 1912 tedy dochází v rámci tohoto spolku k založení autonomní místní dělnické tělocvičné jednoty (DTJ Klimkovice). Nově vzniklá tělocvičná jednota přitáhla ze Sokola do řad svých členů především dělnickou mládež, která významně ovlivnila rozvoj tělocvičných, společenských, ale i kulturních aktivit v našem městě. Stále více a zřetelněji se to projevovalo v období druhé poloviny dvacátých let minulého století mimo jiné i v ochotnickém divadelnictví, kde vznikla v rámci DTJ mimořádně úspěšná divadelní scéna, která dokázala konkurovat oběma již dříve založeným ochotnickým divadlům ve městě. (TJ Sokol, Jednota Orla)

Hlavní mezníky v historii budovy Dělnického domu v Klimkovicích

- rok 1932: z iniciativy členů a příznivců DTJ a s plným finančním zabezpečením a garancí, byla v roce 1932 úspěšně ukončena stavba nové budovy, postavené na „zelené louce“. Stavba byla realizována podle projektu místního stavitele Ing. Pavla Dubiny (*1888). Byla majetkem Sociálně demokratické strany a DTJ v Klimkovicích a sloužila převážně pro spolkovou činnost dělnických organizací ve městě. Ve vnitřních prostorách budovy byl sál s jevištěm a klubovny, dále zde byla i restaurace. Sál sloužil především k pořádání různých společenských a kulturních akcí, byla zde i divadelní scéna a místo pro veřejná cvičení členů DTJ.

- období 1938 až 1945: v období německé okupace a v letech II. světové války byly všechny organizace, spolky i politické strany ve městě rozpuštěny a jejich činnost byla německou okupační správou zakázána. Výjimkou nemohla být samozřejmě ani DTJ. Budova tedy v tomto období svému účelu nesloužila. Němci ji přejmenovali na „Turnhalle“ (Tělocvična) a její využívání bylo pouze pod kontrolou německého vedení města.

- období 1945 až 1948: po skončení světové války v roce 1945 dochází k rychlé obnově činností dělnické tělovýchovy a DTJ v Klimkovicích. Plně se obnovuje původní využití Dělnického domu, jehož správu má ve svých rukou organizace DTJ. Sál zas ožívá ochotnickým divadlem, cvičením všech složek DTJ a jsou zde pořádány i další společenské akce. Z finančních prostředků, které po válce našemu městu poskytlo hlavní město Praha, byly pro vybavení inventáře Dělnického domu zakoupeny nové stoly a židle.

- období po r. 1948: po politickém převratu v únoru 1948 je v dalších letech činnost DTJ zrušena, a to v souvislosti se vznikem tzv. “jednotné tělovýchovy“ v celé tehdejší ČSR. Tělovýchovná a sportovní činnost vč. majetkového vybavení byla převedena do tělovýchovné jednoty (TJ) Sokol Klimkovice, která se stala jedinou tělocvičnou organizací ve městě.

- r. 1952: V orgánech vedení města Klimkovic byl projednán a schválen záměr pro přestavbu celého objektu Dělnického domu na kulturní dům. K realizaci tohoto záměru ale ani v dalších letech nedošlo. Budova vč. pozemku byla z majetku města převedena na nově zřízenou okresní pobočku Osvětové besedy v Klimkovicích. Budova však zůstala víceméně několik let bez provozního využití. Ve druhé polovině padesátých let minulého století se situace změnila prosazením záměru přestavby objektu na panoramatické kino, především proto, že filmová produkce v sále místní sokolovny (kino Světozor, kde se promítaly filmy už od roku 1924) byla technicky i provozně značně zastaralá. Na přestavbě Dělnického domu na panoramatické kino se podílel i místní rodák Radim Ulmann, podle jehož návrhu byl realizován interiér nového kinosálu. Rekonstrukce a přestavba budovy byla ukončena na sklonku roku 1958. Slavnostní zahájení provozu nového kina, které dostalo název „Panorama“, se uskutečnilo 23. prosince 1958. Bylo to kino vybavené moderní promítací technikou tzv. “širokoúhlé projekce“ (po ostravském kině Vesmír bylo v regionu druhým kinem s touto technikou).

- 14. březen 1961: budovu postihla dosud největší provozní havárie. Po nedávno provedené rekonstrukci budovy došlo ke zřícení části hlavní obvodové stěny na severní straně objektu, ze strany dnešní ulice Palackého. Oprava byla provedena velice rychle ještě v průběhu téhož roku. V hledišti kinosálu však musela být ubrána celá první řada sedadel, čímž se snížila původní projektovaná kapacita kina (zůstalo jen 18 řad). Rovněž byl při opravě havárie nově rekonstruován prostor jeviště za promítacím plátnem.

- r. 1971: v budově byla zřízena nová kotelna na tuhá paliva a s ní současně i instalace ústřední vytápění s rozvody tepla do celého objektu. (Kotelna byla v roce 2000 rekonstruována a přeměněná na plynovou.) Investiční náklady na tyto úpravy zajišťovalo vedení města.

- r. 1980: byly provedeny úpravy v interiéru vlastního kinosálu, když byla v hledišti provedena výměna akustického obložení i výměna sedadel.

- r. 1989: byla zahájena první etapa modernizace promítacích strojů umístěných v promítací kabině kina. Technicky zastaralé promítací přístroje byly nahrazeny moderními promítacími stroji řady MEO s usměrňovači. V rámci modernizace bylo technické vybavení kina dále doplněno o nový moderní diaprojektor. Další etapa modernizace promítací techniky byla pak ukončena až v roce 2003, a to provedením výměny navíjecího a odvíjecího zařízení.

- r. 1995: provedena oprava střechy celého objektu, oprava vnější fasády kina a instalace nového reklamního nápisu „KINO“, a to na vstupním průčelí budovy. V zadní části objektu byla provedena adaptace přízemních místností se zřízením samostatného přístupu do prostor klubovny DTJ. Klubovní místnosti s příslušenstvím jsou zde již od roku 1994 hlavním sídlem znovuobnovených činností spolku dělnické tělocvičné jednoty (DTJ) v Klimkovicích.

- r. 2006: v budově byla provedena komplexní rekonstrukce a modernizace sociálního zařízení.

V současnosti zajišťuje provoz vlastního kina i celého objektu město Klimkovice, v jehož majetku je budova i s pozemkem opět od roku 1994, kdy došlo ke zrušení jednotných kulturních středisek (JKS), které z dřívějších let převzaly činnosti organizací Osvětových besed. Budova má kromě kinosálu a dalších provozních a obslužných místností ještě v suterénu upraveny prostory, které jsou v současnosti využívány k činnosti místní organizace DTJ Klimkovice. V suterénu je rovněž i domovnický byt. Financování celoročního provozu celého objektu zajišťuje plně ze svého rozpočtu Město Klimkovice. 

Prameny a literatura: 

Strojopisné poznámky Adolfa Výtiska – bývalého kronikáře města

Antonín Hub: Klimkovice (1994), osobní vzpomínky pamětníků

Klimkovice, září 2008

Zpracoval: ing. Jiří.Pillich, kronikář města