Historické budovy - Klášter Sester Dominikánek

Snaha o posílení české národní identity v období stále pronikavějších vlivů pokračující germanizace v Čechách, na Moravě i ve Slezsku, ale také i úsilí o všeobecné kulturní, hospodářské a sociální povznesení obyvatel Klimkovic, byly prvořadým úkolem samosprávy a vedení města v období druhé poloviny 19. a na počátku 20. století, tj. v době před vypuknutím první světové války. V letech 1876 až 1877 se sice s podporou českého národního povědomí v Klimkovicích podařilo správě města po mnohaletém úsilí prosadit stavbu nové budovy české obecné školy, ale již s mnohem většími překážkami a s nepochopením se setkaly snahy o založení dalších českých pokračovacích škol ve městě. K realizaci tohoto záměru se ale směle přihlásil jeden z významných rodáků našeho města, P. Angelus (Ludvík) Lubojacký, který coby bývalý převor dominikánů v Praze a zakladatel ženského kláštera sester dominikánek v Řepčíně u Olomouce, podpořil myšlenku o založení českého církevního gymnázia pro chlapce se sídlem v jeho rodných Klimkovicích. Nechal proto na své vlastní náklady v letech 1892 až 1893 připravit projekt a stavbu budovy na pozemku v blízkosti místního hřbitova s kostelem sv. Trojice. Pro stavbu této nové školy v Klimkovicích byla dokonce založena i speciální samostatná finanční společnost, u jejíhož zrodu byl kromě architekta a stavitele budovy Emila Hankeho z Frýdku, také i „stavitelský praktikant“, klimkovický rodák a v pozdějších létech i starosta města Ludvík Kunz. Výuka zde byla zahájena poměrně brzy, již v roce 1894, ale vyučovalo se zde pouhé dva roky. Úřady totiž škole nepřiznaly právo vyučovacího jazyka českého, a tak škola třetím rokem po zahájení provozu zanikla. V roce 1896 byl z rozhodnutí olomouckého arcibiskupa Dr. Theodora Kohna v budově soukromé školy založen dívčí ústav s internátem a jeho správu svěřil arcibiskup Řádu sester dominikánek se sídlem v Řepčíně u Olomouce. Byla to vůbec první klášterní škola ve Slezsku, která poskytovala dívkám po ukončení školy obecné další rozšířené základní vzdělání pro rodinnou výchovu. V té době se zde vyučovalo hře na klavír, šití a vyšívání, vaření a pedagogice. Absolventky školy se měly možnost uplatnit v povoláních učitelek ručních prací na obecných školách nebo jako pěstounky ve školách mateřských. (K významným osobnostem, které tuto klášterní školu absolvovaly, patří mimo jiné i pozdější akademická malířka Helena Salichová.) Od roku 1916 je do části prostor školy přemístěna také i útulna Sirotčího spolku v Klimkovicích. Výuka v klášterní škole byla ukončena v prvních poválečných dnech roku 1918. Od 1. října tohoto roku se sestry dominikánky ujaly zaopatřování dětí slabomyslných a dětí s duševními vadami, kterých po skončení světové války bylo v nové republice velmi mnoho. V dalším období prvorepublikové existence se funkce školy postupně měnila, a to až na školu pomocnou. Před rokem 1938 školu navštěvovalo až šedesát žáků z celého spádového území Klimkovicka, Bílovecka, Opavska, Frýdecko-Místecka, Ostravska i z Těšínska, ojediněle i ze širšího území Moravy. Cílem a posláním školy byla příprava dětí pro život s přiměřeným uplatněním jejich snížených duševních či tělesných schopností.

Po německé okupaci a vzniku Sudet v roce 1938 je již tehdy docela dobře fungující a též i standardně ekonomicky zajištěná pomocná škola násilně uzavřena a školní výuka je zde zrušena. Budova školy je celá zabrána Němci a v dalším období plně využívána k potřebám německých mládežnických oddílů organizace Landjahrjugend. Tento stav trval po celých sedm válečných let. Až po osvobození jsou od roku 1945 v budově na přechodnou dobu přemístěny některé třídy nižších ročníků obecné školy. V přízemí je také zřízena školní družina a později i školní jídelna, kam docházejí na obědy školní děti z celých Klimkovic. Pro zajištění provozu je v budově zřízen samostatný byt domovníka (školníka). Po roce 1948 se budova a její okolí stává majetkem československého státu a o provozní využití se starají orgány místního národního výboru. A tak na počátku padesátých let minulého století jsou některé místnosti v prvním patře budovy využívány ke shromažďování sbírek tehdy nově zakládaného vlastivědného muzea v Klimkovicích, které bylo spíše známé s pojmenováním podle svého zakladatele, Jakuba Turka, jako Turkovo muzeum. Později, a to až v roce 1980, je celá expozice muzea přemístěná do budovy zámku a stává se tak součásti pobočky Vlastivědného muzea Novojičínska.

Na podzim v roce 1953 je do klášterní budovy přemístěna z provizorních a zcela nevyhovujících prostor zámku také i výuka žáků tehdy nedávno založené Hudební školy v Klimkovicích a škola zde získává svoji provozní samostatnost a s tím i své prostornější a trvalejší sídlo. Hudební škola v Klimkovicích se v pozdějších letech přejmenovává na lidovou školu umění (LŠU) a v budově má obsazeny místnosti v pravém křídle prvního patra. V levé části včetně jediné z větších místností je zřízena oddávací síň místního (později městského) národního výboru. V přízemí budovy jsou dvě místnosti vyhrazeny pro činnost zájmového Klubu akvaristů, který byl součástí základní organizace chovatelů drobného zvířectva, avšak později se osamostatnil. Některé třídy prvního stupně devítileté základní školy (celkem 4 třídy), školní jídelna a družina, jsou v budově až do roku 1979. Také oddací síň MěNV je v budově až do druhé poloviny roku 1985 a poté je síň přemístěna do nově zrekonstruovaných prostor v  I. patře  zámku. Koncem 80. let 20. století, prochází celá budova bývalého kláštera rozsáhlou rekonstrukcí. Je provedena oprava střechy, oprava fasády, v zadní části bývalého nádvoří je postavena nová kotelna pro vytápění celého objektu (instalován kotel na spalování tuhých paliv). Součástí opravy je i rozsáhlá rekonstrukce vnitřních prostor, a to jak v přízemí, tak v prvním patře. Rekonstrukce a přestavba se dotýká i levé strany přízemí, kde se mnohem více rozšiřují prostory pro veřejnou knihovnu s moderním vybavením studovny a čítárny. Zcela zásadně se rozšiřují prostory i pro výuku všech oborů základní umělecké školy. Zrušení domovnického bytu a uvolnění místností užívaných organizací akvaristů umožňují zřídit v přízemí budovy šatny pro žáky umělecké školy, zvýšit počet učeben hudebního oboru a zřídit v přízemí sborovnu a důstojné prostory ředitelny, správy a vedení školy. V prvním patře vzniká sloučením dřívějších malých místností velký a menší koncertní sál. Je zde nově zřízen a vybaven i baletní sál a učebna pro divadelní a dramatický obor. Na počátku 90. let 20. století je budova předmětem velice zdlouhavého restitučního řízení, jehož výsledkem je její zpětné navrácení do majetku Řádu sester dominikánek teprve po vleklých průtazích až v roce 2000. Ihned poté je celá nemovitost odprodána zase zpět do vlastnictví státu, a to prostřednictvím Okresního úřadu a Školského úřadu v Novém Jičíně. Brzy poté, kdy tyto úřady zanikají a jejich pravomoci jsou přeneseny na nově zakládané samosprávné úřady jednotlivých krajů (v našich podmínkách na Krajský úřad Moravskoslezského kraje se sídlem v Ostravě), pak přechází tento majetek do vlastnictví Moravskoslekzského kraje. Nový majitel, který je současně i zřizovatelem Základní umělecké školy v Klimkovicích (ZUŠ), budovu provozuje prostřednictvím správy a vedení uvedené školy, která již dříve, v roce 1995, získala svoji vlastní samostatnou právní subjektivitu jako příspěvková organizace.

V současnosti budova „klášterní školy“ patří k historicky nejvýznamnějším objektům ve městě, je hlavním sídlem Základní umělecké školy v Klimkovicích (ZUŠ) a v přízemním křídle jsou prostory vyhrazené pro provoz městské veřejné knihovny. Knihovna má moderní interiér a je dobře vybavená také i počítačovou technikou včetně dvou PC pracovišť s veřejným přístupem k internetu. Součástí knihovny je i menší prostor vyhrazený návštěvníkům jako studovna.

Zpracoval: ing. Jiří Pillich, kronikář města, Klimkovice, duben 2008

Prameny:

Výpisky z archivních podkladů a dokumentů kroniky města Klimkovice, podklady bývalých kronikářů města A.Výtiska (strojopis), A.Huba (pozn.), A. Hub: Klimkovice (1994)