Historické budovy - Měšťanský pivovar

Vydá-li se poutník po stopách existence pivovaru v městě Klimkovicích, nezbude mu možná nic jiného, než aby pouze s malým uspokojením vzal na vědomí, že o historii tohoto pivovaru bohužel toho známo moc není. Na jedné straně je sice jeho existence uprostřed starobylého městského rynku historicky prokázána bez sebemenších pochybností, ale zase naopak - z dlouhého období, kdy klimkovičtí měšťané v něm pivo vařívali, se nedochovalo vůbec nic. Žádná informace ani dokument, dokonce ani o pivovaru či o šenkování klimkovického piva ve městě nezůstaly žádné lidové pověsti či tradice.

Klimkovice v době svého založení ve 2. polovině 14. století dostaly od svého zakladatele do vínku významná městská práva, z nichž jedním bylo i tzv. „várečné právo“. Toto právo ale patřilo jen těm nejbohatším měšťanům. V roce 1545 udělil tehdejší majitel města Hynek I. Bruntálský (druhý manžel Johanky z Bítova) měšťanům „právo vinného šenku“, a teprve až další majitel města Hynek II. z Vrbna (na Klimkovicích v letech 1560 až 1573) udělením dalších privilegií významně napomohl nebývalému hospodářskému a ekonomickému rozvoji. Svým listem z 19. července 1564 daném na starém klimkovickém zámku, osvobodil měšťany od robot mimo povinných 6 dní v roce na vláčení, sečení a žetí. Povinnost robot byla ale převedena (reluována) na stálý roční plat, který u majitelů právovárečných domů činil 1 zl. a u řemeslníků ½ zl. V témže roce pak dne 24. prosince vydal právovárečným měšťanům povolení ke stavbě samostatného pivovaru, který byl postaven uprostřed středověkého náměstí. Za povinnost odvádění ročního platu 6 gr. z každé várky piva měla být v pivovaru prováděna údržba a opravy. Tentýž feudální pán vyžadoval ve svém dalším privilegiu ze dne 25. dubna 1565 namísto odvádění povinného sladu z  měšťanského pivovaru v naturáliích vybírání poplatku ve výši 30 gr. za jednu měrku sladu. Původně se totiž počítalo s tím, že měšťany odváděný slad bude využíván k výrobě piva ve vrchnostenském pivovaru. Tento úmysl se ale majitelům města realizovat nepodařilo.

Je tedy nepochybné, že měšťanský pivovar v Klimkovicích přinášel svým feudálním majitelům každoročně značný finanční užitek,a také vaření piva bylo výnosným obchodem pro samotné měšťany, šenkovní domy a zájezdní hospody po celém panství. Hynek II. se díky svým schopnostem postupně prosadil dokonce až na pozici hejtmana Knížectví opavského.

Pivo z Měšťanského pivovaru v Klimkovicích se rozváželo do všech koutů klimkovického panství. K němu mimo vlastního města patřilo i 19 poddanských vsí (Lagnov, Martinov, dvůr Hýlov, Vřesina, Polanka, Svinov, Poruba, Třebovice, Krásné Pole, Děhylov, Bravantice, Studénka, Jistebník, Dobroslavice, Velká Polom, Čavisov apod.). Pivovar ale neměl žádné sklepy, v nichž by hotové várky piva mohly být v chladném prostředí uskladněny. K tomu ale patrně dobře mohla sloužit hluboká sklepení pod jednotlivými domy měšťanů přímo na náměstí. (Některé z nich se ještě v dosti udržovaném stavu dochovaly dodnes.) V období, kdy byly Klimkovice v držení hraběcího rodu Wilczků, hospodářský a obchodní rozvoj města pokračoval dál s výjimkou válečných let a morových epidemií, které postihly celé území Slezska především v 18. století. Ovšem největší a nejrozsáhlejší tragédií pro město a jeho obyvatele byly dva ničivé požáry. Ten první z nich, k němuž došlo uprostřed noci z 29. na 30. srpna 1848, zachvátil centrum města a zcela zničil 97 dřevěných obytných domů a mnohá další stavení. Při tomto požáru také, a to až do základů, vyhořel uprostřed náměstí i měšťanský pivovar. Po těchto tragických událostech už vrchnost a majitelé města z hraběcího rodu Wilczků neměli zájem o jeho obnovu, protože sami přesídlili na zámek do nedaleké Poruby. Postarali se jen o opravu silně poškozené budovy zámku a brzy poté úplně rodově přesídlili na zámek Kreuzenstein v Dolním Rakousku Ve druhé polovině 19. stol. byla na tomtéž místě uprostřed náměstí, kde stával pivovar až do požáru v roce 1848, postavena nová, již zděná budova, tzv. „Buduněk“, v ní pak v dalších létech bylo i sídlo radnice města. Památkou na pivovar a němým svědkem jeho historie zůstala až do dnešních dnů jen zachovalá kamenná středověká studna, z níž naši předkové využívali vodu i pro výrobu piva.

Podle neověřených informací se ve městě pivo vařívalo ještě i pár desetiletí po roce 1848, a to až do roku 1892. Nešlo však o pivovarnickou výrobu, ale jen o produkt domácí výroby.

Prameny a literatura:

- Jiří Tichánek – Zdeněk Šerý: Šlechtická sídla na Novojičínsku (Butterfly Opava 2003)

- Antonín Hub: Klimkovice (1994)

- Jiří Jurok: Z minulosti Klimkovic (Vlastivědný sborník okr. Nový Jičín,č.34/1984 str.30-41)

Zpracoval: ing. Jiří Pillich, kronikář města

Klimkovice, srpen 2008