Historické budovy - Panský špitál

Budova patří mezi historicky nejvýznamnější, dosud zachovalé stavební objekty ve městě. Byla postavena jen několik desítek metrů od starobylého městského rynku v dnešní ulici 28. října. Klimkovickým i lidem z okolí je objekt dodnes spíše znám s pojmenováním dle svého původního historického určení, jako "panský špitál".

Stavba byla realizována v období, kdy majitel klimkovického panství Josef Maria Adam, hrabě Wilczek (1700 - 1777) vedle svého významného politického i vojenského funkčního postavení v úřadě císařského dvora ve Vídni zdědil klimkovické panství po svém otci Jindřichu Vilémovi hraběti Wilczekovi a postaral se též o finanční navýšení knížecí nadace Wilczekova rodu, založené jeho otcem, a to na částku 29.350 zlatých. A právě z prostředků této rodové nadace pak se svoji manželkou Marií Frederikou, hraběnkou z Oettingen-Spilberk, nechali v roce 1761 v Klimkovicích postavit zmiňovanou budovu, v níž poté založili panský špitál (jakousi městskou nemocnici) a chudobinec. Město bylo totiž krátce předtím těžce postiženo rozsáhlou epidemií morové nákazy, které padla za oběť téměř čtvrtina jeho obyvatel. Po obětech této strašné epidemie zůstávalo všude po chalupách mnoho sirotků a zcela opuštěných či nemohoucích a nemocných obyvatel, kteří zůstali ve skutečnosti tzv. "ze dne na den" bez jakéhokoliv zaopatření. A právě pro ně byl tento špitál i chudobinec v jejich přetěžkém životním strádání vlastně jedinou reálnou šancí k přežití. Architektura vlastní jednopatrové budovy s jednoduchým sedlovým zastřešením je ale neobyčejně významná nejen pro mohutnost svého vnějšího průčelí, které zde zůstalo beze změn po staletí zachováno, ale již méně zřejmou zvláštností je její půdorys, který je při pohledu shora ve tvaru kříže, vyjadřujícího smysl a původní určení tohoto objektu. Vstupní průčelí dodnes zdobí erbové znaky obou šlechtických rodů - zakladatelů tohoto špitálu, Wilczeků a Oettingů, se štukovým fasádním nápisem:   "JOSEPH DE WILCZEK, M. FRED. COM. DE OETTING 1761".     

Budova ale již brzy po svém dokončení a zprovoznění změnila svůj původní účel, pro který byla stavěna. V roce 1762 dochází totiž v zemích Rakousko-uherského mocnářství k uzákonění povinné školní docházky. Proto jsou právě zde vyčleněny prostory ke zřízení zákonem požadované "školy farní". Škola zde měla dvě třídy žáků. Její provoz byl z počátku až do roku 1869 pod kuratelou místního církevního a farního úřadu, přitom ale školní výuka probíhala v mimořádně komplikovaných a stísněných podmínkách poměrně dlouhou dobu, a to až do roku 1877. Od uvedeného roku pak byla školou obecnou. Ve dvou školních třídách se vyučovalo předmětům: náboženství, čtení, vyučovací jazyk (čeština teprve od roku 1872 a dále pak mimo češtiny byl povinný i jazyk německý). Období obou světových válek přečkala budova bez úhony a nijak zvlášť poškozena nebyla.

Ve druhé polovině 20. století byla v objektu provedena rekonstrukce a celková vnitřní přestavba, jejímž účelem bylo zřízení několika samostatných malometrážních bytových jednotek. Zřízeny zde byly nájemní byty, které po roce 1990 převzalo do svého vlastnictví město Klimkovice. V jeho majetku je celý tento historicky cenný dům také i v současnosti.

Prameny:

Zápisy Kroniky města Klimkovic Díl I až V

A.Hub - Klimkovice   - vydal MÜ Klimkovice 1994

Zpracoval: Ing. Jiří Pillich - kronikář města

květen 2011